CHV (Canine Herpes Virus)

Co je to Herpes?

Canine herpes virus (dále jen CHV) je celosvětově dokázaný jako nejčastější příčina poruch plodnosti u psů. Na rozšíření CHV u psů poukazují i výsledky vyšetření na protilátky proti CHV. V souvislosti s použitou metodou byly v Evropě u 40-80% vyšetřených psů nalezeny specifické protilátky.

Infekce štěňat může nastat již v době březosti feny transplacentárně, při porodu skrze infikované porodní cesty nebo oronazálně při čenichání a nebo při olizování (čenich pokrytý sekrety z porodních cest). Podobně jako u člověka, rozvíjí se po celý život dlouhodobá infekce. Virus se stáhne zpátky do nervových buněk trigeminálních a sakrálních ganglií (latentní infekce). Zde se stává nedostupným pro imunitní systém psa.

Ve stresových situacích, jako je porod, může být virus reaktivován a znovu se projevit, být vylučován. V této souvislosti je důležité vědět, že tato zvířata skutečně vylučují virus a mohou infikovat další psy, aniž by se u nich samotných projevovaly symptomy nějakého onemocnění.

Vakcinace: Dostupná je vakcína, která má chránit novorozená štěňata (pro ta by byla taková infekce na hranici života). Vakcinují březí feny, ne psi. (nutno podotknout, že kmeny, které jsou infekční pro psy, nejsou infekční pro člověka a naopak).

Zdroj: EMK – Collie Revue Nr.110, Dezember 2004
Překlad: vi.k, Korektura: MVDr.R.Weiszová

Z dalších zdrojů:

Herpes virové onemocnění psů je poměrně málo známé virové onemocnění převážně štěňat a mladých psů. Virus nejčastěji napadá respiratorní a genitální aparát. Typická je pro toto onemocnění dlouhodobá, často celoživotní infekce. U mladých štěňat může herpesvirus vyvolat mírné respiratorní onemocnění, u starších zvířat probíhá infekce obvykle subklinicky. Uterinní infekce a infekce narozených štěňat může vyústit v celkové onemocnění s vysokou mortalitou. Virus je nebezpečný zejména u podchlazených štěňat a u štěňat s nefunkčním imunitním systémem. U dospělých zvířat může herpesvirus vyvolávat onemocnění genitálního traktu, někdy bývá příčinou neplodnost, potratů a předčasných porodů.

Dlouho se předpokládalo, že je tento virus v populaci poměrně málo rozšířen. Představuje ale poměrně velké riziko v místech, kde je chováno větší množství psů pohromadě, především v chovných stanicích. S rozvojem citlivějších diagnostických metod ale stoupá počet záchytů; v Holandsku byl zjištěn výskyt protilátek proti herpesviru u 40% psů, v Anglii se pohybují nálezy mezi 76-88 %.

Postnatální infekce štěňat mladších než 3 týdny obvykle vyústí v celkové onemocnění s vážnými následky a často se smrtelným koncem. Charakteristickým nálezem při pitvě jsou nekrózy v plicích, játrech a v ledvinách, akutní hemorhagická splenitis, ložiskovitý hnisavý zánět mozku a záněty nervů.

U štěňat nakažených mezi třemi a pěti týdny stáří se herpesvirová infekce většinou projeví mírným zánětem dýchacího aparátu, které ale může být komplikováno jinou infekcí nebo imunosupresí. Infikovaná štěňata jsou apatická, přestávají sát a mají nižší tělesnou teplotu. Rýma, tečkovité krevní výlevy na sliznicích a puchýřky na sliznicích tváří, vulvy nebo předkožky jsou další doprovodné příznaky tohoto onemocnění. U starších zvířat je onemocnění spojeno s puchýřky a erozemi na sliznicích pohlavního aparátu.

Převzato ze stránek Planet Rough - www.planetarough.wz.cz