CEA/CH (Collie Eye Anomaly / Choroidal Hypoplasia) Anomálie oka kólie

Collie eye anomaly - CEA

Anomálie oka kolií neboli syndrom sklérální ektázie

Dědičné autosomálně recesivní onemocnění, které postihuje cévnatku, skléru a sítnici oka. To znamená, že se nemoc rozvine pouze u jedinců, kteří zdědí od obou svých rodičů mutovaný gen. K poškození očního bulbu dochází již kolem 30. dne embryonálního vývoje, tudíž už při vývoji plodu během březosti. Podle intenzity zasažení jednotlivých zárodečných listů nacházíme po narození defekty v různých částech oční koule.

1) Lehká forma

Nadměrné zkroucení retinálních (sítnicových) žil - je typickým příznakem

2) Střední forma CEA

Choroidální (cévnatková) hypoplazie (nekompletní vývoj) - cévnatka je bledá a ztenčená. Ve třech měsících věku psa dojde k zabarvení sítnice pigmentem, který někdy chorobné změny na cévnatce skryje. Proto je důležité štěňata klinicky vyšetřovat v raném věku (do tří měsíců). Psi postižení střední formou CEA obvykle jedinci neoslepnou, ale jejich potomci však mohou zdědit těžkou formu CEA.

3) Těžká forma CEA

Na optickém nervu bývají v důsledku nedovření fetální oční štěrbiny kolobomy (rozštěpy). Jde o vadu živnatky (uvei), kdy chybí část duhovky nebo sítnice. Pokud je postižena pouze duhovka, nedochází k výpadkům zorného pole, je-li zasažena sítnice - odchlipuje se, pak je příslušná oblast "slepá". Příznakem může být např. nepravidelný tvar zornice (vypadá např. jako klíčová dírka nebo kapka).

Důsledkem odtržení celé sítnice je nitrooční krvácení a oslepnutí v plném rozsahu.

Hlavním příznakem CEA je tedy ztenčení a bledá barva cévnatky štěněte (tzv. hypoplazie cévnatky). Tento defekt stačí sám o sobě pro potvrzení nemoci. Ostatní příznaky musí být alespoň dva, např. kolobom a vinutý průběh cév nebo kolobom a odchlípení sítnice. Nitrooční krvácení nepatří mezi typické příznaky CEA, jelikož se vyskytuje u celé řady dalších očních chorob. Defekty cévnatky a kolobomy jsou patrné u štěňat už ve věku 8 až 12 týdnů. Změny Obvykle postihují obě oči, mohou být různé intenzity a vzájemně kombinované. Jednotlivé příznaky CEA se mohou s věkem psa měnit.

Klinická diagnostika CEA může být komplikovaná. Genetický test je vhodnou alternativou oftalmologického vyšetření. Chorobu nelze vyléčit, ale lze ji v chovech eliminovat genetickým testováním vrhů a vhodným výběrem rodičů. Test se provádí jen jednou za život psa, protože dědičné založení zvířete se v průběhu života nemění. Genetický test lze provést z výtěru ústní sliznice (neinvazivní metoda, kterou zvládne každý chovatel) nebo ze vzorku krve.

Zdroj: MVDr. Vaisová Petra - veterinární ambulance Amálka

Genetický test je možné nechat udělat např. přes laboratoř Genomia

Článek č. 2

Co je to CEA?

Za zkratkou CEA se skrývá onemocnění očí psů Collie Eye Anomaly čili Anomálie oka kólie. Toto dědičné onemocnění vyvolává defekt zadní stěny oční koule (bulbus oculi). Projevuje se již v raném věku psa a je bohužel nevyléčitelné. Mezi plemena s častým výskytem této oční choroby patří dlouhosrstá kólie, krátkosrstá kólie, šeltie, australský ovčák a bohužel také border kólie.

S příznaky, jež se CEA nápadně podobají, se však setkáme u řady dalších plemen, např. u australské kelpie, anglického kokršpaněla, bígla, erdelteriéra, jezevčíka, barzoje, maltézského psíka, německé dogy, německého ovčáka, pudla a sibiřského haskyho.

K poškození oka dochází už během vývoje plodu v těle feny. Odchylky ve vývoji oční koule štěněte jsou patrné už třicátý den březosti. Tkáně vyvíjejícího se oka mohou být zasaženy poruchou různou měrou, a proto se po narození střetáváme u štěňat s chorobou CEA ve dvou základních formách – střední a těžké.

Střední forma CEA je na oku štěněte patrná už ve věku 5 – 8 týdnů. Je při ní poškozena vrstva oka označovaná jako cévnatka (chorioidea) uložená mezi světločivou sítnicí (retinou) a vnější ochrannou vrstvou oka, bělimou (sclerou). Při střední formě choroby CEA bývají krevní kapiláry v cévnatce špatně vyvinuté a může dojít i k celkovému úbytku pigmentu v cévnatce, dochází k tzv. hypoplazii cévnatky, anglickým termínem Choroidal Hypoplasia (CH). Cévnatka je pak bledá a ztenčená. Při vyšetření očního pozadí (fundus) pomocí speciálního přístroje, oftalmoskopu, připomíná ztenčení míst cévnatky "okno", kterým lze zahlédnout jinak skryté vrstvy cévy i pod nimi ležící vrstvu bělimu. Cév je v tomto místě méně a mohou mít abnormální tvar.

Ve věku 3 měsíců psa dojde k zabarvení sítnice a pigment někdy chorobné změny na cévnatce skryje. Proto je důležité štěňata klinicky vyšetřovat v raném věku do 3 měsíců. Psi postižení střední formou CEA obvykle neoslepnou. Jejich potomci však mohou zdědit těžkou formou CEA.

Těžká forma CEA postihuje zhruba 25% všech psů s CEA. Poškození oka je na první pohled vážné. Cévy v cévnatce jsou zkroucené a cévnatka je zprohýbaná. Vyrůstají tu i nové abnormální cévy, které praskají a způsobují krvácení do nitra oka. U těžké formy je postižen i optický nerv, který odvádí signál ze sítnice oka do mozku a je tedy nezbytný pro vytvoření zrakového vjemu. Tvoří se tzv. kolobomy (coloboma), kdy chybí část duhovky nebo sítnice, která se později může odchlípit a zasažená sítnice je "slepá".

Závažnými komplikacemi těžké formy CEA trpí zhruba 5 – 10 % psů postižených touto dědičnou chorobou. Defekty cévnatky a kolobomy jsou patrné u štěňat už ve věku 8 – 12 týdnů a obvykle postihují obě oči. Mírou a typem postižení se však mohou oči jednoho zvířete lišit. Menší defekty časem překryje pigment a jsou velice obtížně prokazatelné i při odborném vyšetření oka.

Vyhlídky postiženého psa nejsou dobré. Kolobomy a zkroucení cév se sice s časem výrazně nemění, ale krvácení do oka a odchlípení sítnice se s věkem psa spíše zhoršují. Hlavním příznakem CEA, který stačí sám o sobě k diagnóze této choroby je ztenčení a bledá barva cévnatky štěněte (tzv. hypoplazie cévnatky). Tento defekt stačí sám o sobě pro potvrzení CEA. Další příznaky musí být alespoň dva. Například kolobom a zkroucení cév, kolobom a odchlípení sítnice, či zkroucení cév a hypoplazie cévnatky. Nitrooční krvácení není typickým příznakem CEA, protože se vyskytuje u celé řady dalších očních chorob.

Genetické intermezzo

Následující malá exkurze do oboru genetiky možná nebude všem příjemná. Je však nezbytná pro pochopení "jádra pudla". Každá buňka v těle psa má dědičnou informaci rozdělenu do 78 "porcí", tzv. chromozomů. Pes jich polovinu zdědil po matce a polovinu po otci, a proto chromozomy tvoří 39 párů. V chromozomech je uloženo zhruba celkem 22 500 genů, které určují dědičné vlastnosti. Některé znaky (např. barvu srsti) určuje jediný gen. Jiné vlastnosti jsou výsledkem společné souhry mnoha genů (např. plodnost). Už z toho je jasné, že není gen jako gen. Jeden a tentýž gen se může vyskytovat v různých formách, jimž říkáme alely. Celkový sortiment alel (variant jednoho genu) může být poměrně bohatý. Do psa se však "vejdou" jen dvě alely. Jedince, který po obou rodičích zdědil tutéž alelu určitého genu označujeme odborně jako homozygotního. O jedinci se dvěma různými alelami téhož genu hovoříme jako o heterozygotním.

Genetické testy přinášejí naději

CEA a hypoplazii cévnatky má na svědomí poškození genu (tzv. mutace), jenž se nachází na chromozómu s pořadovým číslem 37. Poškozenou formu genu označujeme jako alelu a. Její nepříznivý efekt na vývoj oka se projeví jenom v případě, že v dědičné informaci není přítomen nenarušený gen (alela A). Takovému vztahu podřazenosti a nadřazenosti alel říkají genetici recesivita a dominance. Můžeme tedy říci, že poškozený gen je recesivní ke zdravému, nebo že zdravý gen je dominantní k poškozenému.

Těžká či střední forma CEA postihne jen psy, kteří zdědili od každého z rodičů poškozený gen (alelu a). Postižený jedinec CEA je tedy recesivním homozygotem (aa, v angličtině je označován jako "Affected").

Pes s jednou poškozenou kopií genu (alelou a) a jednou kopií normální (alelou A) chorobou CEA netrpí. Je však jejím přenašečem (Aa, v anglickém textu se označuje jako "Carrier"), protože může poškozený gen předat potomkům.

Pes se dvěma kopiemi normálního CEA genu je zdravý homozygot (AA, geneticky normální, v angličtině je označován jako "Normal").

V nedávné době začala americká firma OptiGen provádět genetické testy CEA.

Oproti klinickému vyšetření mají tu výhodu, že odhalí i přenašeče nemoci (Carrier). Chovatelům se tak nabízí šance na vymýcení CEA z chovů.

Při spojení zdravého psa a zdravé feny (klinicky vyšetřených jako negativní), kteří nesou ve své dědičné informaci poškozený gen (Aa x Aa, přenašeči CEA - Carrier), je šance na narození zdravých štěňat 75% z celého vrhu (klinicky negativních - Carrier + Normal). Tedy 2/3 z oněch 75% (asi 1/2 z celého vrhu) však budou skrytými genetickými přenašeči CEA (Carrier), 1/3 z oněch 75% (asi 1/4 z celého vrhu) budou geneticky negativní CEA (Normal) a přibližně 1/4 z celého vrhu bude přímo postižena CEA (Affected) - viz "Tabulka".

Předpokládané výsledky kombinace rodičů různých genotypů CEA/CH, CL, TNS a MDR1 - Defekt
Matka	Otec
Matka	Normal	Carrier	Affected
Normal	celý vrh Normal	1/2 vrhu Normal 1/2 vrhu Carriers	celý vrh Carriers
Carrier	1/2 vrhu Normal 1/2 vrhu Carrier	1/4 vrhu Normal 1/2 vrhu Carriers 1/4 vrhu Affected	1/2 vrhu Carriers 1/2 vrhu Affected
Affected	celý vrh Carriers	1/2 vrhu Carriers 1/2 vrhu Affected	celý vrh Affected
Tabulka ukazuje, při jakém spojení genotypů obou rodičů vznikají nežádoucí potomci s genotypem Affected.

Cesta k vymýcení choroby vede především přes genetické testování vrhů a výběr rodičů. Test se provádí jen jednou, protože dědičné založení zvířete se v průběhu života nemění. Pro psa nepředstavuje genetický test na CEA žádné nebezpečí. Stačí k němu pouze malý vzorek krve odebraný veterinárním lékařem. S výsledky testů v ruce mohou chovatelé účinně předcházet výskytu CEA v chovech. Měli by se vyhýbat páření dvou přenašečů. Skryté nositele poškozeného genu by měli pářit jen s normálními jedinci, kteří poškozený gen nezdědili. Takovému páru se nenarodí nemocná štěňata. Polovina štěňat však bude přenašeči CEA (Carrier). Při tomto postupu proto bude vymýcení genu postupovat jen pozvolně. Pokud bychom chtěli ve velice krátké době eliminovat CEA onemocnění, bylo by na místě spojovat pouze jedince, jež jsou CEA geneticky normální.

Podle celosvětového průzkumu je zhruba 1/3 jedinců plemene border collie genetickým přenašečem CEA.

Okamžité vyčlenění tak velkého počtu jedinců z chovné základny by vedlo k jejímu obrovskému zúžení. V budoucnu se proto budeme muset zaměřit na postupnou eliminaci CEA onemocnění. Pokud by byly provedeny genetické testy rodičů s výsledkem geneticky normální (Normal), není třeba již klinicky vyšetřovat po nich narozená štěňata, štěňata narozená po těchto rodičích nikdy nebudou postižena onemocněním CEA.

Jestliže bude geneticky otestován jeden z rodičů s výsledkem geneticky normální (Normal), štěňata nebudou mít nikdy klinické příznaky CEA, mohou však být přenašeči (Carrier). Ale nemusí být klinicky vyšetřována na CEA.

Možná se ptáte, proč někteří psi trpí středním postižením a někteří těžkou formou CEA, když jsou obě formy tohoto onemocnění způsobeny stejnou mutací jednoho genu. Může hrát roli podávaná dieta, zátěž psa či jiné faktory jako jsou například infekce nebo úraz? Odborníci zatím nemají žádný důkaz o tom, že by průběh onemocnění ovlivňoval některý z těchto tzv. vnějších faktorů. Vznik střední nebo těžké formy CEA mohou ovlivňovat ještě jiné geny, které zatím neznáme.

Tabulka - Předpokládané výsledky kombinace rodičů různých genotypů CEA/CH - byla vypracována podle webových stránek Laboratoře OptiGen v USA www.optigen.com.

Zdroj: www.opengate-bc.wz.cz

https://www.genomia.cz/cz/test/cea-collie-eye-anomaly/