Barnei - Hobby

Sportovní výcvik

Již od Potomci se Barnei učil základní poslušnosti. Od jeho 8 měsíců jsme začali navštěvovat cvičák ZKO Jinonice, kam docházíme dodnes. Barnei se na cvičák vždy moc těší, nejvíc na psí kamarády a na obrany. Poslušnost ho zas až tak nebaví, ale vždycky to překousne, i když rád něco ošulí. Například jeho známé odplazení nebo různé polehávání na odložení, kterým se pobaví i rozhodčí na závodech nebo chození před nohou psovoda a ne těsně vedle. A také šlapání na skokovou překážku... Někdy mě překvapí a cvičí bezvadně, někdy je na zabití, asi jako každý pejsek. Nejvíce ho ale baví obrany, na kterých se vždycky dostatečně vyřádí. Kouše bezvadně.
Máme složeny zkoušky ZZO, ZOP, ZPU1.

Flyball

Díky kamarádce Káje a Rockymu jsme se dostali na flyball k družstvu The Rebels v sezóně 2007 a již v tomto roce jsme vyrazili na naše první závody. Míčkový maniak Barnei je z toho úplně nadšený. Moc se mu to líbí. Řekla bych, že flyball baví Barneiho ze všech aktivit nejvíce. Jsem moc ráda, že jsme se k tomuto sportu dostali. Barnei skončil svou závodní kariéru posledním závodem v roce 2012. Nyní se kvůli zhoršujícím zdravotním obtížím (artóza) věnuje flyballu jen "rekreačně". Občas si pro zábavu zaběhá, rádi vyrazíme na závody pro veterány. V roce 2014 jsme stáli u zrodu našeho nového družstva Flyball FUNatics.
Barnei má titul FLY 19

Canisterapie

Canisterapeutickou zkoušku jsme složili v únoru 2006, kterou pořádalo "Centrum výcviku psů pro postižené - HELPPES". Od září 2006 docházíme do FN v Motole na LDN. Jak jen je to možné, většinou každý týden, chodíme potěšit babičky a dědečky, trochu jim rozveselit ten nemocniční stereotyp. Také navštěvujeme Psí dny pro LDN, občas i pro děti. Pacienti mají vždy ohromnou radost, když s pejskama přijdeme. Jejich nadšení je pro nás velkým přínosem do další práce dobrovolníka.
V září 2008 jsme s Kájinou a Míšou zažádaly o grant z EU. Náš projekt se jmenuje "Nejen lidé pomáhají". K naší velké radosti nám byl grant přidělen, což věnujeme na rozvoj canisterapie v Motole. Velké díky patří holkám, které vše sepsaly a odeslaly. :-) Grant poslouží i na rozvoj dalšího odvětví, na zooterapii.
Na podzim roku 2008 jsme jako první ve FN v Motole, společně s Míšou a Angi, začali pomocí pejsků a fyzioterapeuta polohovat pacienta po cévní mozkové příhodě. Pacient dělá veliké pokroky díky motivaci našimi psy, hlavně při cvičení a komunikaci. Jsme rádi, že můžeme takto někomu pomoci.

Nyní se změnil název LDN na CNP (Centrum následné péče). Občasnými návštěvami se snažíme obveselit pacienty. Článek o LDN ZDE
Článek o polohování ZDE
Reportáž o LDN ZDE čas od 27:55

Obedience

S obedience jsme začali v lednu 2011. Původní plán byl zaplnit "zimní večery" nějakým tréninkem, abychom přes zimu "nezakrněli". Ale hned na prvním tréninku mi bylo jasné, že budeme s tréninkem pokračovat i nadále, protože nás to moc baví. Tak uvidíme, jak nám to půjde, zatím jsme opravdu na začátku. Pro Bárníčka je to spíše takové "rozptýlení", vždy čekám, jakou lumpárnu na mne při závodech či zkoušce vymyslí.:-) Naší trenérkou je Kristýna Másilková.
Máme složeny zkoušky: OB-Z

Cirkusové triky či jak to nazvat :-)

Triky se učíme nejvíce doma, kde na to máme klid a čas. Začínali jsme klasickým "dej pac" a "popros". Mezi nejzábavnější prvky, podle reakcí lidí, patří "španělský krok", "mrtvý pes" a u pacientů LDN hlavně "pápá" :-). Na blbosti Bárňulu užije a učí se rád.

Agility

Věnujeme se jim jen rekreačně, Barneiho to moc baví. Ostatně snad jako všechno, co jsme kdy zkusili. :-D Bohužel v této době nemáme kam docházet na agility.

Frisbee

Zkoušíme, co se dá. :-) Koupili jsme si "psí" létající talíř a samozřejmě jsme ho museli hned vyzkoušet, také společně s Angi. :-) Barneimu to zatím moc nejde, talíř se snaží chytat v prostředku a stále se diví, že mu to nejde. :-D Snad mu časem dojde, že ho má zvedat ze země za okraj a ne za střed. Občas se mu podaří chytit ho za letu, ale většinou si ho radši nechá spadnout na zem.

Pasení

Díky našim kamarádům Martině a Víťovi jsme se dostali párkrát na pasení do Trněného Újezdu. Bylo to moc fajn. Pásli jsme kravičky, kozy i ovce. Barneiho ze začátku nejvíc bavilo, když mohl do stáda vlítnout a mohl rozhánět dobytek od sebe, místo toho, aby je sháněl k sobě. Ale postupem času mu taky cvaklo, co že má dělat, k čemu byl vlastně vyšlechtěn. Ale stejně je vidět, že už nepatří mezi ty pravé "pasoucí bordery". Snad zas někdy pojedeme někam "pást".
Máme složenu zkoušku ZVOP

Koníčkové

No a samozřejmě nemůžeme zapomenout na Barneiho oblíbené koníčky. Na fotečky se můžete kouknout v galerii. Barnei u koníků vždy zapomene na slušné vychování a dělá "nevidím" a hlavně "neslyším"!!!! Takže odlákat ho od koní je dost těžké. Strašně mě s tím štve, ale nevím, co s ním. Možná, kdybychom jezdili na koníky častěji a on si na ně zvyknul víc, tak by občas třeba i poslechl. :-D No, dobře, nebudu si dělat plané naděje. Ale je pravda, že když má občas dobrý den, tak se i odvolat nechá. To ho musí opravdu osvítit duch svatý. :-D Nicméně čím je starší, tím se lepší. V dnešní době už o koníky tak urputný zájem nejeví, nechá se odvolat lehce (pokud ho zrovna nechytne záchvat na nechce je prohánět, aby běhali:-D ), dokonce už k nim chodí blízko, vyskočí do sedla na vyjíždce atd. Asi opravdu životní zkušenosti mají něco do sebe.:-D